Stavba slovesa:

Sloveso může být bez předpony, s předponou odlučitelnou, či neodlučitelnou, nebo částečně odlučitelnou.

Předpony neodlučitelné:

- stojí vždy společně se slovesem, nikdy se od základního tvaru neoddělují

Patří sem - be-, ge-, emp-, ent-, ver-, zer-, miss-, er-.

Např.:

besuchen - navštívit

gefallen - líbit se

empfehlen - doporučit

entschädigen - odškodnit

verarbeiten - zpracovat

zerschlagen - rozbít

misslingen - nepodařit se

erzählen - vyprávět

Předpony odlučitelné:

U časovaného slovesa stojí odlučitelné předpony na konci věty a tvoříme-li příčestí minulé, vkládáme předponu ge- mezi odlučitelnou předponu a slovesný kmen.

Např.: auf + ge + macht = aufgemacht

Pouze ve větě vedlejší nebo stojí-li sloveso ve tvaru infinitivu na konci věty, zůstávají předpony spojeny se slovesným tvarem. Patří sem například předpony auf-, an-, nach-, zu-, aus-, bei-, mit-.

Např.:

aufmachen - otevřít

ankommen - přijít

nachkochen - dovařit

zunehmen - přibírat

Soll ich das Fenster aufmachen? - Mám otevřít okno?

Ich mache das Fenster auf. - Otevřu okno.

Předpony částečně odlučitelné a částečně neodlučitelné:

Může být jedna předpona u téhož slovesa jednou odlučitelná a jednou neodlučitelná. Rozdíl je ve významu - odlučitelná je většinou předpona u významu původního a neodlučitelná u přeneseného významu.

Patří sem předpony durch-, hinter-, wider-, über-, um-, unter-, wieder-.

Např.:

Der Fährmann hat alles übergesetzt. - Převozník převezl vše.

Der Schüler übersetzt den Satz. - Žák překládá větu.

Příklady časování sloves:

haben

Číslo jednotné

Číslo množné

1. osoba

ich habe

wir haben

2. osoba

du hast

ihr habt

3. osoba

er, sie, es hat

sie, Sie haben

malen

Číslo jednotné

Číslo množné

1. osoba

ich male

wir malen

2. osoba

du malst

ihr malt

3. osoba

er, sie, es malt

sie, Sie malen

fahren

Číslo jednotné

Číslo množné

1. osoba

ich fahre

wir fahren

2. osoba

du fährst

ihr fahrt

3. osoba

er, sie, es fährt

sie, Sie fahren

einkaufen

Číslo jednotné

Číslo množné

1. osoba

ich kaufe ein

wir kaufen ein

2. osoba

du kaufst ein

ihr kauft ein

3. osoba

er, sie, es kauft ein

sie, Sie kaufen ein

Některá slovesa mají při časování odlišné tvary nebo se mění kmenová samohláska, či se přidává přehláska (nepravidelná a silná slovesa) - viz dále.

Infinitiv a druhy:

a) způsobová

Tato slovesa stojí ve větě většinou s významovým slovesem, které je v infinitivním tvaru na konci věty (např.: Ich muss lernen.) Mají nepravidelné časování.

dürfen

smět

können

umět, moci

mögen

chtít, mít rád

müssen

muset

sollen

mít povinnost

wollen

chtít

b) plnovýznamová

- slovesa nesoucí děj (např.: arbeiten, machen, tanzen)

c) pomocná

- slovesa, která se podílejí na tvoření některých slovesných tvarů (sein, haben, werden)

Např.: Ich habe gelernt. - Učil jsem se.

- tato slovesa mohou nést ovšem i děj (haben - mít, sein - být, werden - stát se)

Jiné členění:

- slabá (pravidelná) slovesa - mají koncovky - -e, -(e)st, -(e)t, -en, -(e)t, -en

Časování i tvorba časů probíhají podle stejného modelu. Do této skupiny patří velká většina sloves v němčině (např.: suchen - hledat, machen - dělat, spielen - hrát).

- silná (nepravidelná) slovesa

Časování a tvorba časů se u jednotlivých sloves liší. Těchto sloves je menšina (např.: schreiben - psát, leiden - trpět, singen - zpívat).

Slovesný způsob:

a) oznamovací (Der Indikativ)

- běžný způsob, používaný ve všech textech; vyjadřuje věcné zjištění, konstatování (např.: Er war gestern zu Hause. - Byl včera doma.)

b) rozkazovací způsob (Der Imperativ)

- vynechává se osoba ve 2. osobách

- tvoří se v 2. osobě čísla jednotného, je možno přidat koncovku -e (např.: arbeiten - Arbeite! (Pracuj!))

- v 1. osobě čísla množného zůstává osoba a jen se obrátí slovosled (např.: schreiben - Schreiben wir! (Pišme!))

- ve 2. osobě čísla množného tvoříme rozkaz z tvaru oznamovacího způsobu vynecháním osobního zájmena (např.: suchen - Sucht! (Hledejte!))

- vykání - používáme stejně jak oznamovací formu při vykání; pouze změna slovosledu u slovesného tvaru (např.: sich setzen - Setzen Sie sich! (Posaďte se!))

c) podmiňovací (Konjunktiv 2)

- používá se k popisu ireálného a potencionálního děje; tvoříme ho z tvarů préterita a plusquamperfekta

Pro podmínku v přítomnosti používáme konjuktiv préterita, který je tvořen u pravidelných sloves pomocí würde a jeho tvarů a infinitivu. U nepravidelných sloves dochází ke změně kmenové samohlásky, ale dnes se většinou používá opisný tvar würde + infinitiv.

Např.:

Ich würde suchen. - Hledal bych.

Wir würden suchen. - Hledali bychom.

Du würdest suchen. - Hledal bys.

Ihr würdet suchen. - Hledali byste.

Er würde suchen. - Hledal by.

Sie würden suchen. - Hledali by.

Nepravidelně tvoříme konjunktiv II. u haben, sein a werden. Konjunktiv II. způsobových sloves tvoříme z tvaru préterita přehláskou.

haben

sein

werden

Ich hätte ... (Měl bych ...)

Ich wäre ... (Byl bych ...)

Ich würde ... (Stal bych se ...)

Du hättest ... (Měl bys ...)

Du wärest ... (Byl bys ...)

Du würdest ... (Stal by ses ...)

Např.:

Wenn ich gesund wäre, würde ich heute in die Schule gehen.

Kdybych byl zdravý, šel bych dnes do školy.

Wenn ich Zeit hätte, würde ich dir helfen.

Kdybych měl čas, pomohl bych ti.

Pro podmínku v minulosti používáme konjunktiv plusquamperfekta. Tvoříme ho z tvaru oznamovacího způsobu plusquamperfekta přehláskou pomocného slovesa.

Z ich hatte gesucht pak vzniká ich hätte gesucht.

Např.: Ich hätte gemacht. - Byl bych dělal.

Časy a časový posun:

a) budoucí - futurum 2 (Futur 2)

- málo užívaný čas

- tvoří se pomocí werden + infinitiv minulý

Např.:

Er wird gehabt haben. - Bude mít.

Er wird gewesen / geworden sein. - Bude / stane se.

b) budoucí - futurum 1 (Futur 1)

- popis uceleného děje v budoucnosti, také když chceme něco zdůraznit; ale budoucí čas můžeme vyjádřit přítomným časem a příslušnou předložkou (např.: za týden - in zwei Woche)

- budoucí čas se tvoří z pomocného slovesa werden + infinitiv slovesa

Např.: Wir werden suchen. - Budeme hledat.

c) přítomný - prézens (Präsens)

- popisuje děj, který se odehrává v přítomnosti (např.: Ich warte auf Hans. - Čekám na Honzu.), nebo v budoucnosti (např.: Im Mai fahre ich nach München. - V květnu jedu do Mnichova.)

d) minulý - préteritum (Präteritum)

- vyjadřuje děj minulý, který již proběhl a je uzavřen. Používáme ho především při vyprávění

- pomocná slovesa

Infinitiv:

3. osoba čísla jednotného:

haben

hatte

sein

war

werden

wurde

- pravidelná slovesa

Ke kmeni se připojí koncovka -te(n, t).

Např.:

suchen

Číslo jednotné

Číslo množné

1. osoba

ich suchte

wir suchten

2. osoba

du suchtest

ihr suchtet

3. osoba

er, sie, es suchte

sie, Sie suchten

- nepravidelná slovesa

Přijímají koncovky, ale hlavně mění kmenovou samohlásku.

Např.:

schreiben

Číslo jednotné

Číslo množné

1. osoba

ich schrieb

wir schrieben

2. osoba

du schriebst

ihr schriebt

3. osoba

er, sie, es schrieb

sie, Sie schrieben

- způsobová slovesa a sloveso wissen

Dochází ke změně koncovky - -te (např.: durfte, musste, mochte, sollte, wusste, wollte)

Např.:

müssen

Číslo jednotné

Číslo množné

1. osoba

ich musste

wir mussten

2. osoba

du musstest

ihr musstet

3. osoba

er, sie, es musste

sie, Sie mussten

e) minulý - perfektum (Perfektum)

- čas, který je používán obvykle k popisu děje v minulosti

Tvoříme ho pomocí pomocných sloves sein nebo haben + příčestí minulé.

Např.: Ich habe den Brief geschrieben. - Napsal jsem dopis.

- pravidelná slovesa mají předponu ge- a příponou -(e)t (např.: machen - gemacht)

- nepravidelná slovesa mají předponu ge- + koncovku -en; dochází většinou ke změně samohlásky (např.: schreiben - geschrieben)

- způsobová slovesa

Tento čas se u způsobových sloves používá okrajově. Většinou se používá u způsobových sloves préteritum. Ale jinak se tvoří přidáním haben + ge-.

Ovšem u sloves, která mají neodlučitelnou předponu, se "ge-" nedává; pokud sloveso má odlučitelnou předponu, vkládá se ge- mezi tuto předponu a kořen slovesa.

Sloveso "lassen" v perfektu

f) minulý - plusquamperfektum (Plusquamperfektum)

- čas předminulý, děj který probíhal v minulosti a probíhal ještě jiný děj, ale ne zároveň (např.: probudil jsem se, vstal jsem)

- když oba děje skončily v minulosti, použijeme plusquamperfektum a préteritum

- když jeden děj přesahuje do přítomnosti, tak použijeme présenz + perfektum

Plusquamperfektum se tvoří z pomocného slovesa haben nebo sein v préteritu + příčestí minulé.

U sloves sein, haben a werden se převážně používá préteritum.

Např.:

Ich hatte gekauft. - Koupil jsem.

Ich war gekommen. - Přišel jsem.

Časová souslednost:

a) oba děje probíhají současně, mají stejný začátek nebo konec - zde používáme shodné časy

Např.:

Während er schlief, schrieben wir den Brief.

Zatímco spal, psali jsme ten dopis.

b) oba děje neprobíhají současně - dochází k souslednosti časů (v každé větě jiný čas)

Časová souslednost probíhá podle přesných pravidel:

- pokud jsou oba časy v minulosti, je děj, který probíhá jako první, v plusquamperfektu, následující v préteritu

Např.:

Nachdem ich das Buch gekauft hatte, ging ich nach Hause.

Poté co jsem si koupila knihu, šla jsem domů.

- jsou-li oba časy v budoucnosti, je první děj v perfektu a druhý děj v čase přítomném

Např.:

Nachdem er die Prüfung bestanden hat, feiert er lange.

Poté co tu zkoušku složí, bude dlouho slavit.

Spojky: als (když), sobald (jakmile), nachdem (poté co)

Slovesné vazby:

- slovesné vazby blíže specifikují, dávají trošku jiný význam

- některá slovesa se pojí i v němčině se stejnými předložkami

Např.: warten auf - čekat na

- jiné shodné nejsou

Např.: fragen nach - ptát se na co

- některá slovesa se pojí s několika předložkami

Např.:

sprechen über - mluvit o čem

sprechen mit - mluvit s

sprechen gegen - mluvit proti čemu

arbeiten für - pracovat pro někoho

arbeiten an - pracovat na něčem

arbeiten mit - pracovat s někým

Předložky, které jsou se 3. a 4. pádem, v této vazbě ztrácí význam a jsou jen s 1. pádem.

Např.: an je předložka se 3. a 4. pádem, ale ve spojení denken an - 4. pád

Příklady slovesných vazeb:

sich entschuldigen für 4. pád - omlouvat se za něco

sich entschuldigen bei 3. pád - omlouvat se někomu

bedanken für 4. pád - poděkovat za něco

- některé jsou ale i bez předložek

Např.:

anrufen + 4. pád

kennen lernen + 4. pád

abholen + 4. pád