| Návštěvníci od 1.
července 2008: |
 |
|
Další mnou vytvořené internetové
stránky: |
|
Slovesa (Verben)
|
Stavba slovesa: |
|
Sloveso může
být bez předpony, s předponou odlučitelnou, či neodlučitelnou, nebo částečně
odlučitelnou. |
|
- stojí vždy
společně se slovesem, nikdy se od základního tvaru neoddělují |
|
Patří sem -
be-, ge-, emp-, ent-, ver-, zer-, miss-, er-. |
|
Např.: |
|
besuchen - navštívit |
gefallen - líbit se |
empfehlen - doporučit |
entschädigen - odškodnit |
|
verarbeiten - zpracovat |
zerschlagen - rozbít |
misslingen - nepodařit
se |
erzählen - vyprávět |
|
U časovaného
slovesa stojí odlučitelné předpony na konci věty a tvoříme-li příčestí minulé,
vkládáme předponu ge- mezi odlučitelnou předponu a slovesný kmen.
|
|
Např.: auf +
ge + macht = aufgemacht |
|
Pouze ve větě
vedlejší nebo stojí-li sloveso ve tvaru infinitivu na konci věty, zůstávají
předpony spojeny se slovesným tvarem. Patří sem například předpony auf-, an-,
nach-, zu-, aus-, bei-, mit-. |
|
Např.: |
|
aufmachen - otevřít |
ankommen - přijít |
nachkochen - dovařit |
zunehmen - přibírat |
|
Soll ich das Fenster
aufmachen? - Mám otevřít okno? |
Ich mache das Fenster
auf. - Otevřu okno. |
|
Předpony částečně odlučitelné a
částečně neodlučitelné: |
|
Může být jedna
předpona u téhož slovesa jednou odlučitelná a jednou neodlučitelná. Rozdíl je ve
významu - odlučitelná je většinou předpona u významu původního a neodlučitelná u
přeneseného významu. |
|
Patří sem
předpony durch-, hinter-, wider-, über-, um-, unter-, wieder-.
|
|
Např.: |
Der Fährmann hat alles
übergesetzt. - Převozník převezl vše. |
|
Der Schüler übersetzt
den Satz. - Žák překládá větu. |
|
Příklady časování sloves: |
|
haben |
Číslo jednotné |
Číslo množné |
|
1. osoba |
ich habe |
wir haben |
|
2. osoba |
du hast |
ihr habt |
|
3. osoba |
er, sie, es hat |
sie, Sie haben |
|
malen |
Číslo jednotné |
Číslo množné |
|
1. osoba |
ich male |
wir malen |
|
2. osoba |
du malst |
ihr malt |
|
3. osoba |
er, sie, es malt |
sie, Sie malen |
|
fahren |
Číslo jednotné |
Číslo množné |
|
1. osoba |
ich fahre |
wir fahren |
|
2. osoba |
du fährst |
ihr fahrt |
|
3. osoba |
er, sie, es fährt |
sie, Sie fahren |
|
einkaufen |
Číslo jednotné |
Číslo množné |
|
1. osoba |
ich kaufe ein |
wir kaufen ein |
|
2. osoba |
du kaufst ein |
ihr kauft ein |
|
3. osoba |
er, sie, es kauft ein |
sie, Sie kaufen ein |
|
Některá slovesa mají při časování odlišné tvary nebo
se mění kmenová samohláska, či se přidává přehláska (nepravidelná a
silná slovesa) - viz dále. |
|
Infinitiv a druhy: |
|
Tato slovesa stojí ve
větě většinou s významovým slovesem, které je v infinitivním tvaru na
konci věty (např.: Ich muss lernen.) Mají nepravidelné časování. |
|
dürfen |
smět |
|
können |
umět, moci |
|
mögen |
chtít, mít rád |
|
müssen |
muset |
|
sollen |
mít povinnost |
|
wollen |
chtít |
| Časování
způsobových sloves: |
| |
dürfen |
können |
mögen |
müssen |
sollen |
wollen |
| Jednotné číslo |
| ich |
darf |
kann |
möchte (mag) |
muss |
soll |
will |
| du |
darfst |
kannst |
möchtest (magst) |
musst |
sollst |
willst |
| er, sie, es |
darf |
kann |
möchte (mag) |
muss |
soll |
will |
| Množné číslo, vykání |
| wir |
dürfen |
können |
möchten (mögen) |
müssen |
sollen |
wollen |
| ihr |
dürft |
könnt |
möchtet (mögt) |
müsst |
sollt |
wollt |
| sie, Sie |
dürfen |
können |
möchten (mögen) |
müssen |
sollen |
wollen |
|
| ! |
|
Sloveso mögen se pro užití ve významu ,,chtěl by"
užívá ve tvaru podmiňovacího způsobu (Konjunktiv 2). Tvary ,,ich mag"
atd. nesou význam ,,mít rád". |
| Ich mag Deutsch. - Mám rád němčinu. |
| Ich möchte deutsch lernen. - Chtěl bych se učit
německy. |
|
| Časování
slovesa wissen (vědět): |
| Jednotné číslo |
| ich |
weiß |
| du |
weißt |
| er, sie, es |
weiß |
| Množné číslo, vykání |
| wir |
wissen |
| ihr |
wisst |
| sie, Sie |
wissen |
|
|
- slovesa nesoucí děj (např.: arbeiten, machen, tanzen) |
|
- slovesa, která se podílejí na tvoření některých slovesných
tvarů (sein, haben, werden) |
|
Např.: Ich habe gelernt. - Učil jsem se. |
|
- tato slovesa mohou nést ovšem i děj (haben - mít, sein -
být, werden - stát se)
|
|
- slabá (pravidelná) slovesa
- mají koncovky - -e, -(e)st, -(e)t, -en, -(e)t, -en |
|
Časování i
tvorba časů probíhají podle stejného modelu. Do této skupiny patří velká většina
sloves v němčině (např.: suchen - hledat, machen - dělat, spielen - hrát). |
|
- silná (nepravidelná)
slovesa |
|
Časování a
tvorba časů se u jednotlivých sloves liší. Těchto sloves je menšina (např.:
schreiben - psát, leiden - trpět, singen - zpívat). |
|
Slovesný
způsob: |
|
a)
oznamovací (Der Indikativ) |
|
- běžný způsob,
používaný ve všech textech; vyjadřuje věcné zjištění, konstatování (např.: Er
war gestern zu Hause. - Byl včera doma.) |
|
b)
rozkazovací způsob (Der Imperativ) |
|
- vynechává se
osoba ve 2. osobách |
|
- tvoří se
v 2. osobě čísla jednotného, je možno přidat koncovku -e (např.: arbeiten -
Arbeite! (Pracuj!)) |
|
- v 1. osobě
čísla množného zůstává osoba a jen se obrátí slovosled (např.: schreiben -
Schreiben wir! (Pišme!)) |
|
- ve 2. osobě
čísla množného tvoříme rozkaz z tvaru oznamovacího způsobu vynecháním osobního
zájmena (např.: suchen - Sucht! (Hledejte!)) |
|
- vykání -
používáme stejně jak oznamovací formu při vykání; pouze změna slovosledu u
slovesného tvaru (např.: sich setzen - Setzen Sie sich! (Posaďte se!)) |
|
c)
podmiňovací
(Konjunktiv 2) |
|
- používá se
k popisu ireálného a potencionálního děje; tvoříme ho z tvarů préterita a
plusquamperfekta |
|
Pro podmínku
v přítomnosti používáme konjuktiv préterita, který je tvořen u pravidelných
sloves pomocí würde a jeho tvarů a infinitivu. U nepravidelných sloves dochází
ke změně kmenové samohlásky, ale dnes se většinou používá opisný tvar würde +
infinitiv. |
|
Např.: |
|
Ich würde
suchen. - Hledal bych. |
Wir würden
suchen. - Hledali bychom. |
|
Du würdest
suchen. - Hledal bys. |
Ihr würdet
suchen. - Hledali byste. |
|
Er würde
suchen. - Hledal by. |
Sie würden
suchen. - Hledali by. |
|
Nepravidelně
tvoříme konjunktiv II. u haben, sein a werden. Konjunktiv II. způsobových sloves
tvoříme z tvaru préterita přehláskou. |
|
haben |
sein |
werden |
|
Ich hätte ...
(Měl bych ...) |
Ich wäre ...
(Byl bych ...) |
Ich würde ...
(Stal bych se ...) |
|
Du hättest ...
(Měl bys ...) |
Du wärest ...
(Byl bys ...) |
Du würdest ...
(Stal by ses ...) |
|
Např.: |
|
Wenn ich gesund wäre, würde
ich heute in die Schule gehen. |
|
Kdybych byl zdravý, šel
bych dnes do školy. |
|
Wenn ich Zeit hätte,
würde ich dir helfen. |
|
Kdybych měl čas, pomohl
bych ti. |
|
Pro podmínku
v minulosti používáme konjunktiv plusquamperfekta. Tvoříme ho z tvaru
oznamovacího způsobu plusquamperfekta přehláskou pomocného slovesa. |
|
Z ich hatte
gesucht pak vzniká ich hätte gesucht. |
|
Např.: Ich
hätte gemacht. - Byl bych dělal. |
|
Konjunktiv préterita sloves ,,habe", ,,sein",
,,werden", ,,wissen" a způsobových sloves: |
|
ich |
|
|
|
|
| du |
hättest |
wärest |
würdest |
| er/sie |
hätte |
wäre |
würde |
|
wir |
hätten |
wären |
würden |
|
ihr |
hättet |
wäret |
würdet |
|
sie/Sie |
hätten |
wären |
würden |
| |
|
ich |
|
|
|
|
|
|
|
du |
dürftest |
könntest |
müsstest |
wolltest |
solltest |
wüsstest |
|
er/sie |
dürfte |
könnte |
müsste |
wollte |
sollte |
wüsste |
|
wir |
dürften |
könnten |
müssten |
wollten |
sollten |
wüssten |
|
ihr |
dürftet |
könntet |
müsstet |
wolltet |
solltet |
wüsstet |
|
sie/Sie |
dürften |
könnten |
müssten |
wollten |
sollten |
wüssten |
|
|
! |
Chtěla nás navštívit. |
Sie wollte uns besuchen |
| |
| Chtěla by nás
navštívit. |
Sie würde uns gern besuchen. |
| Sie möchte uns besuchen. |
| |
| Pro jednoznačné vyjádření
podmiňovacího způsobu nahrazujeme konjunktiv préterita slovesa
,,wollen" konjunktivem s ,,würde" nebo tvary slovesa ,,möchten". |
|
|
! |
| Sie sollte uns helfen. |
Měla nám pomoci. |
| Měla by nám pomoci. |
| |
| U slovesa ,,sollen" poznáme pouze
ze souvislostí, zda jde o podmiňovací způsob. |
|
|
Časy a
časový posun: |
|
a) budoucí
- futurum 2 (Futur 2) |
|
- tvoří se
pomocí werden + infinitiv minulý |
|
Např.: |
Er wird gehabt haben. -
Bude mít. |
|
Er wird gewesen /
geworden sein. - Bude / stane se. |
|
b) budoucí
- futurum 1 (Futur 1) |
|
- popis
uceleného děje v budoucnosti, také když chceme něco zdůraznit; ale budoucí čas
můžeme vyjádřit přítomným časem a příslušnou předložkou (např.: za týden - in
zwei Woche) |
|
- budoucí čas
se tvoří z pomocného slovesa werden + infinitiv slovesa |
|
Např.: Wir
werden suchen. - Budeme hledat. |
|
c) přítomný
- prézens (Präsens) |
|
- popisuje
děj, který se odehrává v přítomnosti (např.: Ich warte auf Hans. - Čekám na
Honzu.), nebo v budoucnosti (např.: Im Mai fahre ich nach München. - V květnu
jedu do Mnichova.) |
|
d) minulý -
préteritum (Präteritum) |
|
- vyjadřuje
děj minulý, který již proběhl a je uzavřen. Používáme ho především při vyprávění |
|
Infinitiv: |
3. osoba čísla
jednotného: |
|
haben |
hatte |
|
sein |
war |
|
werden |
wurde |
|
Ke kmeni se
připojí koncovka -te(n, t). |
|
suchen |
Číslo jednotné |
Číslo množné |
|
1. osoba |
ich suchte |
wir suchten |
|
2. osoba |
du suchtest |
ihr suchtet |
|
3. osoba |
er, sie, es suchte |
sie, Sie suchten |
|
Přijímají
koncovky, ale hlavně mění kmenovou samohlásku.
|
|
schreiben |
Číslo jednotné |
Číslo množné |
|
1. osoba |
ich schrieb |
wir schrieben |
|
2. osoba |
du schriebst |
ihr schriebt |
|
3. osoba |
er, sie, es schrieb |
sie, Sie schrieben |
|
-
způsobová slovesa a sloveso wissen |
|
Dochází ke
změně koncovky - -te (např.: durfte, musste, mochte, sollte, wusste, wollte) |
|
müssen |
Číslo jednotné |
Číslo množné |
|
1. osoba |
ich musste |
wir mussten |
|
2. osoba |
du musstest |
ihr musstet |
|
3. osoba |
er, sie, es musste |
sie, Sie mussten |
|
e) minulý -
perfektum (Perfektum) |
|
- čas, který
je používán obvykle k popisu děje v minulosti |
|
Tvoříme ho
pomocí pomocných sloves sein nebo haben + příčestí minulé. |
|
Např.: Ich
habe den Brief geschrieben. - Napsal jsem dopis. |
|
-
pravidelná slovesa mají předponu ge- a příponou -(e)t (např.: machen - gemacht) |
|
-
nepravidelná slovesa mají předponu ge- + koncovku -en; dochází většinou ke
změně samohlásky (např.: schreiben - geschrieben) |
|
Tento čas se u
způsobových sloves používá okrajově. Většinou se používá u způsobových sloves
préteritum. Ale jinak se tvoří přidáním haben + ge-. |
|
Ovšem u
sloves, která mají neodlučitelnou předponu, se "ge-" nedává; pokud sloveso má
odlučitelnou předponu, vkládá se ge- mezi tuto předponu a kořen slovesa. |
|
Sloveso "lassen" v perfektu |
| Je-li ve větě vedle "lassen" ještě další významové
sloveso, zůstává sloveso "lassen" v infinitivu. |
| Např.: Sie hat sich nichts sagen lassen. - Nenechala si
nic říct. |
|
f) minulý -
plusquamperfektum (Plusquamperfektum) |
|
- čas
předminulý, děj který probíhal v minulosti a probíhal ještě jiný děj, ale ne
zároveň (např.: probudil jsem se, vstal jsem) |
|
- když oba
děje skončily v minulosti, použijeme plusquamperfektum a préteritum |
|
- když jeden
děj přesahuje do přítomnosti, tak použijeme présenz + perfektum |
|
Plusquamperfektum se tvoří z pomocného slovesa haben nebo sein v préteritu +
příčestí minulé. |
|
U sloves sein,
haben a werden se převážně používá préteritum. |
|
Např.: |
Ich hatte gekauft. - Koupil jsem. |
|
Ich war gekommen. - Přišel jsem. |
|
Časová
souslednost: |
|
a) oba děje
probíhají současně, mají stejný začátek nebo konec - zde používáme shodné
časy |
|
Např.: |
Während er schlief,
schrieben wir den Brief. |
|
Zatímco spal, psali jsme
ten dopis. |
|
b) oba děje
neprobíhají současně - dochází k souslednosti časů (v každé větě jiný čas) |
|
Časová
souslednost probíhá podle přesných pravidel: |
|
- pokud jsou
oba časy v minulosti, je děj, který probíhá jako první, v plusquamperfektu,
následující v préteritu |
|
Např.: |
Nachdem ich das Buch
gekauft hatte, ging ich nach Hause. |
|
Poté co jsem si koupila
knihu, šla jsem domů. |
|
- jsou-li oba
časy v budoucnosti, je první děj v perfektu a druhý děj v čase přítomném |
|
Např.: |
Nachdem er die Prüfung
bestanden hat, feiert er lange. |
|
Poté co tu zkoušku
složí, bude dlouho slavit. |
|
Spojky: als
(když), sobald (jakmile), nachdem (poté co) |
|
Slovesné vazby: |
|
- slovesné
vazby blíže specifikují, dávají trošku jiný význam |
|
- některá
slovesa se pojí i v němčině se stejnými předložkami |
|
Např.: warten
auf - čekat na |
|
Např.: fragen
nach - ptát se na co |
|
- některá
slovesa se pojí s několika předložkami |
|
Např.: |
|
sprechen über - mluvit o
čem |
|
sprechen mit - mluvit s |
|
sprechen gegen - mluvit
proti čemu |
|
arbeiten für - pracovat
pro někoho |
|
arbeiten an - pracovat
na něčem |
|
arbeiten mit - pracovat
s někým |
|
Předložky,
které jsou se 3. a 4. pádem, v této vazbě ztrácí význam a jsou jen s 1. pádem. |
|
Např.: an je
předložka se 3. a 4. pádem, ale ve spojení denken an - 4. pád |
|
Příklady slovesných
vazeb: |
|
sich entschuldigen für
4. pád - omlouvat se za něco |
|
sich entschuldigen bei
3. pád - omlouvat se někomu |
|
bedanken für 4. pád -
poděkovat za něco |
|
- některé jsou
ale i bez předložek |
|
Např.: |
|
anrufen + 4. pád |
|
kennen lernen + 4. pád |
|
abholen + 4. pád |
|